Někdo získal povýšení.

Někdo rozjel vlastní podnikání.

Někdo si našel novou práci.

Někdo na sociálních sítích sdílí další úspěch.

A my si najednou říkáme:

„Měl(a) bych být dál.“

Porovnávání s ostatními je přirozenou součástí lidského fungování. Pomáhá nám orientovat se ve světě a učit se od druhých.

Problém nastává ve chvíli, kdy se stane hlavním měřítkem vlastní hodnoty. Pak už nesledujeme svůj vlastní směr. Neustále se díváme na to, jak si vedou ostatní.

Porovnávání není problém. Záleží na tom, jak ho používáme

Srovnávání samo o sobě není špatné. Může být zdrojem inspirace. Může nám ukázat nové možnosti. Může nás motivovat k růstu.

Potíž nastává ve chvíli, kdy začneme věřit, že úspěch druhých něco vypovídá o naší vlastní hodnotě. Úspěch někoho jiného není důkazem vašeho selhání. A život druhých není měřítkem toho, zda jdete správnou cestou.

Sociální sítě ukazují výsledek, ne cestu

Nikdy nebylo jednodušší sledovat životy ostatních. Každý den vidíme:

  • nové pracovní úspěchy,
  • povýšení,
  • certifikace,
  • podnikatelské projekty,
  • cesty kolem světa,
  • zdánlivě dokonalé životy.

Jenže většinou nevidíme:

  • nejistotu,
  • chyby,
  • odmítnutí,
  • neúspěšné pokusy,
  • období pochybností.

Porovnáváme svůj běžný život s pečlivě vybranými okamžiky někoho jiného. A to je soutěž, kterou nelze vyhrát.

Každý člověk má jiný start i jiné podmínky

Když se porovnáváme, často zapomínáme na kontext. Nevidíme:

  • zkušenosti druhého člověka,
  • jeho kontakty,
  • podporu okolí,
  • životní situaci,
  • předchozí rozhodnutí,
  • množství práce v pozadí.

Vidíme pouze výsledek. Proto bývá srovnání velmi často nepřesné. Je podobné, jako kdybychom četli poslední kapitolu knihy a mysleli si, že známe celý příběh.

Proč nás úspěch druhých někdy bolí?

Není to proto, že bychom byli závistiví nebo nepřející. Často nás zasáhne právě to, co sami postrádáme.

Pokud vás opakovaně přitahují příběhy lidí, kteří změnili kariéru, možná vás netrápí jejich úspěch. Možná vás upozorňuje na vlastní touhu po změně. Pokud obdivujete něčí odvahu, může to být připomínka toho, že byste sami chtěli udělat krok, který dlouho odkládáte.

V tomto smyslu může být porovnávání zajímavou zpětnou vazbou. Ukazuje nám, po čem sami toužíme.

Problém nastává, když chceme být někým jiným

Každý člověk má jiné talenty, silné stránky, hodnoty i životní priority. Přesto často hodnotíme sami sebe podle cizích měřítek.

Introvert se snaží být extrovertem. Analytický člověk chce být stejně spontánní jako jeho kolega. Manažer se snaží kopírovat styl vedení někoho jiného.

Jenže skutečný rozvoj nevzniká tím, že se snažíme stát kopií druhých. Vzniká tehdy, když lépe pochopíme sami sebe.

Co mají společného spokojení lidé?

Nejsou bez chyb. Nevědí vždy přesně, jak dál. Ani se nikdy neporovnávají. Rozdíl bývá v něčem jiném.

Vědí, na čem staví. Znají své silné stránky. Rozumí tomu, co je motivuje. A nesnaží se být někým jiným.

Právě proto bývá sebepoznání tak důležité. Když víme, kdo jsme, nepotřebujeme se tolik dívat kolem sebe.

Jak vám mohou pomoci silné stránky?

Jedním z důvodů, proč se lidé často porovnávají, je nejistota. Pokud nevím, v čem jsem dobrý, začnu hledat odpověď u ostatních. Pokud ale znám své talenty a silné stránky, získávám pevnější základ.

Ne proto, že bych byl lepší než ostatní. Ale proto, že rozumím vlastní hodnotě. Právě proto bývá práce se silnými stránkami tak užitečná. Pomáhá přesunout pozornost od otázky:

„Jak si vedu ve srovnání s ostatními?“

k otázce:

„Jak mohu co nejlépe využít to, co je přirozené mně?“

Jak z porovnávání vystoupit?

Neexistuje způsob, jak se přestat porovnávat úplně. Můžeme ale změnit způsob, jakým s těmito myšlenkami pracujeme. Pomáhá například:

  • omezit bezmyšlenkové scrollování sociálních sítí,
  • více si všímat vlastních pokroků,
  • připomínat si své silné stránky,
  • zaměřovat se na vlastní cíle místo cizích,
  • vnímat úspěch druhých jako inspiraci, ne jako hrozbu.

Nejde o to přestat obdivovat ostatní. Jde o to nezapomínat při tom na sebe.

Nejste pozadu

Jedna z nejčastějších vět, kterou od klientů slýchám, zní:

„Mám pocit, že jsem pozadu.“

Ve skutečnosti ale život není závod. Neexistuje jednotný harmonogram, podle kterého bychom měli mít ve třiceti určitou pozici, ve čtyřiceti vlastní firmu a v padesáti absolutní jistotu.

Každý člověk má vlastní tempo. Vlastní zkušenosti. Vlastní cestu.

A někdy je tím nejdůležitějším krokem přestat sledovat, kde jsou ostatní, a začít věnovat pozornost tomu, kam chcete směřovat vy.

Mohlo by vás zajímat

Chcete přestat sledovat ostatní a najít svůj vlastní směr?

Objevte své silné stránky a naučte se na nich stavět. První konzultace je zdarma.

Domluvit úvodní rozhovor